Call of Duty: World at War

Jedna z nejočekávanějších her je tu. Jedno z herně nejstřenějších dat 11.11. je tu, a my Vám tedy v této exkluzivní recenzi zhodnotíme Call of Duty: World at War.

Pátý díl v sérii, tedy pro nás PCčkáře vlastně čtrvý, se po velice povedném Modern Warfare vrací zpět do 2. světové války. V něm si zahrajeme na Američany a Rusy, britové byli nyní vynecháni. Za Amreičany nyní nebudeme bojovat na provařených evropských bojištích, nýbrž v Japonsku, kam jsme měli možnost se podívat maximálně v Medal of Honor: Pacific Assault. V pacifiku si zahrajeme za jistého vojína Millera, který byl zajat Japoncemi. Začínáte v jistém rákosovém příbytku, kde zabijí vaše parťáky, už se sápu na vás a pak,pak…najednou přiběhnou kámoši a zachrání vás před smrtí. Zmínil jsem si Ruskou kampaň. V té si zahrajeme za ,,soudruha“ Dimitrije Petrenka, který přežil masakr ve Stalingradu a šel si ty hrozné ztráty v matičce Rusi vyříkat s Němci osobně do Berlína.

Japonec na páté palmě zleva
Japonci jsou celkem svině. Normálně si to takhle štrádujete džunglí a v tom vidíte plno mrtvol japonských vojáků. Najednou někdo vystřelí světlici a v tom na nás vyletí spousta šikmookých rákosníků. To je ale pouze jeden z mnoha příkladů.
Další je např. ten, že japonští ostřelovaci jsou schovaní v koruně palmy přivázaní k jejímu kmeni. Když vydí nepřátelského vojáka, střelí mu třeba do nohy. Přispěchá doktor a toho střelí do hlavy. Nikdo další už nejřijde. Pokud na něj použijete sniperku, dočkáte se krásné houpající se mrtvoly.

Hratelnost
Pokud máte projeté všechny díly skrz naskrz, znáte všechna jména velících důstojníků(to umím taky) , všechny mise dokážete vyjmenovat i pozpátku a nedočkavostí si koušete nehty, po dohrání pátého dílu na tom nebudete jinak. Cíle misí, nebo jejich celkové zaměření je vcelku různorodé. Samozřejmě vetšinou jde o klasické kropení nepřátel, dostat se z bodu A do bodu B, zneškodnit nepřátelská děla, nebo spojit komunikační drát.
Narazíte ale i na takové mise, jako je třeba Střelba z Hydroplánu, nebo řízení tanku. Samozřejmě obě mise podobným těmto jsme si mohli vyzkoušet už v první Call of Duty, misi v letadle zase v Call of Duty: United Offensive a Call of Duty 4: Modern Warfare.

Grafika
Patrně většina z nás, co se o hru alespoň trochu zajímáme ví, že vývojáři Treyarch na World at War použili stejný engine, který poháněl Call of Duty 4. Grafika v něm pěkně vyniká, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že předchozí díl na plně detaily vypadal lépe. Nicméně hra trpí několika grafickými chybami, nad kterými buďto kroutíte hlavou, nebo se jim budete smát, napříklda se mi stalo, že jsem jel tankem a značka, a kus železa, který jsem chtěl tankem položit, se se mnou táhnul. Autoři slibovali krvavější zážitek než minule. Nevím co považují za hodně krvavé, ale násilnější byl spíše třetí díl Brothers in Arms. To, že chudákovi ustřelíte hlavu těžkým kulometem přece nic neznamená. Hra má sice rating +18, ale podle mě extra násilná není.

Volnost pohybu? Ha ha ha
Že se snad něco změní, ani nikdo nečekal. Jak je již zvykem, máte zde vytyčený koridor, který pouze vypadá, že je více cest k cíli. Minule jsme meli jakousi volnost v některých pasážích, ale tady na to zapomeňte. Pokud se poběžíte tam, odkud vybíhají nepřátelé, rozhodně se neztratíte, ani to nejde. Máte přece kompas! U takovéto moderní hry bychom mohli počítat s částečně zničitelným prostředím, to je ale naprosto nemožné s enginem z let předešlých. Na to, že byste rozmlátili dřevěný plot za kterým se chovává nepřítel tedy zapomeńte, ale to rozodně neznamená, že překážku nemůžete prostřelit. S alespoň trochu silnou zbraní si s nepřítelem poradíte.

Multiplayer
Že multiplayer tvoří velice důležitou část většiny her, snad není třeba dodávat. V sérii Call of Duty to platí dvojnásob. Jako fanoušek série jsem si multiplayer jak v CoD2 tak v CoD4 (když vyšlo CoD1 tak jsem neměl internet), a proto jsem byl velice zvědavý, jak tohle všechno dopadne tady. Nedávno vyšla BETA multiplayeru, kterou jsem důkladně testnul a během těch 14-ti dní se dostal na lvl 40. Těch je opět 55, a než se dostanete až na onen vrchol hodně se u toho zapotíte. V tom ale spočívá kouzlo multiplayeru, který nastavil minulý díl. A to je, že hráč s lvl 5 dokáže pohodlě zabíjet ty z**** s lvl 55, kteří si to po prvním dni hraní hackli. Hra více hráčů spočívá hlavně ve schopnostech hráče a ne v tom co za kvér nese v ruce, i když i to je značný kousek vítezství. Rozíl je pouze v tom, že ten malý chudák s lvl 5 má menší možnosti, s jakou zbraní se může pustit do bitevní vřavy, ale dále už je to jen na jeho schopnostech jak si se hrou poradí.
Kromě klasických módů na mapách vytvořených pro multiplayer na kterých se točí všechny možné i nemožné módy(Search & Destroy, Team Deathmatch, Deathmatch,…), si poprvé vyzkoušíme kooperativní multiplayer pro 4 osoby. Jak jsem se sám přesvědčil, můžeme tak projít celou kampaň. Jako bonusový mód tu pak máme Nazi zombie/Nach der Untoten. V tom se budeme bránit proti mrtvým náckům v zapadlém baraků, platí pravidlo kím více lidí tím větší zábava, hlavně po LANu.

Celkový dojem ze hry
Hra jako celek je celkem zdařilá. Hratelnost je na dobré úrovni, atmosféra by se dala krájet, neustálé výkřiky spolubojovníků tomu napomáhají, ale několik chyb, které hru kazí jí snižují ohodnocení o několik bodů dolů.

Hru jsem testoval na dvou počítačích.
1.
Core 2 Quad 2,66 Ghz
4 GB RAM
2X Ati 4870 HD 1024 MB
Windows Vista Premium SP 1
Na této sestavě mi hra na plné detaily v rozlišení 1440×900 běžela bez jéhokoliv škubnutí.

2. Pentim 4 2.8 Ghz
1 GB RAM
Ati 3870 512 MB
Windows XP Professional SP 3
I na této sestavě mi hra běžela na střední detaily plynule v rozlišení 1024×768.

VERDIKT Hra ode mě dostává 79% , některé grafické chyby opravdu prudí, jinak není špatná, ale CoD4 zůstalo nepřekonáno.

Autor recenzie: Jan Frajbiš