The Elder Scrolls 4: Oblivion (Filluta)

Bethseda opět dokázala že ve tvorbě 3D RPG jsou naprostou elitou. TES: Morrowind, který přišel již mnoho let před Oblivionem, měl velký úspěch hlavně pro celkovou atmosféru, která tvořila skoro reálný a obrovský svět po kterém jste se mohly svobodně pohybovat. A to se hráčům u RPG her líbí. Svoboda, rozhodnout se kam půjde, co udělá, koho zabije, žádné zamčené dveře, které by mu stály v cestě.

Přičtěte si k tomu několik stovek questů, možnost vlastnit koně, dům do kterého si můžete kupovat nábytek a vybavení, nebo se třeba stát členem nějaké z temných sekt, ať už dobré, nebo špatné, vše rozhodne jenom hráč.

Oblivion aneb virtuální život
Oblivion je plně interaktivní, život probíhá jako v realitě. Střídá se ráno, odpoledne, večer, noc. Taky probíhají něco jako roční období, podobně jako je jaro, léto, podzim a zima. Toho si můžete všimnout zhruba po 2-3 měsících času (ve hře). Kdy začnou být víc bouřky než v jiném měsíci, nebo je naopak víc mlhy a slunce vychází o hodinu nebo o dvě později. Měsíce a dny jsou každý jinak pojmenované.

Každý obchod má svoji zavírací dobu, většinou je to ale stejné a po desáté hodině večer už se do obchodu bez paklíčů, nebo okradení jeho majitele a získání klíče nedostanete. Jejich majitele můžete potkat v nějakém z místních hostinců, kam se chodí bavit a opíjet do němoty, nebo jak se potulují po Imperial City a plánují si, jak by mohly zničit svoji konkurenci. V noci jsou všechny domy, obchody a další budovy, které jsou přes den odemčené zamčené, takže si musíte počkat na ráno. Co tedy dělat? Můžete se vydat na večerní lov, plnit questy, na 12 hodin si odpočinou, nebo jít prostě a jednoduše do hostince a za 10 zlaťáků se jako normální člověk vyspat. Ráno se probudíte a všude je zase za východu slunce otevřeno.

V noci potkáváte mnohem míň lidí než ve dne, stráží nepostává všude tolik jako odpoledne, žebráci spí v uličkách na karimatce přikrytí dekou, tudíž jsou snadnou kořistí pro zloděje, takže vlastně i pro vás. Co si přes den nažebraly, bude během několika sekund vaše. Dejte velký pozor když půjdete večer do lesa. V noci je špatně vidět a noc je ráj pro některé z monster a hlavně upírů, kteří v noci hodují na spících lidech. Nechtěly by jste se přece stát jejich obětí a nakazit ze Vampiryzmem.

Tvorba postavy
Pro někoho naprosto jednoduché, ale pozor. Editor charakteru v Oblivionu je naprosto detailní a dokonalou záležitostí, tudíž jenom tvorba postavy zabere něco okolo hodiny reálného času, pokud ovšem toužíte po pěkné postavě, jinak si můžete vybrat pouze rasu, zadat jméno a hrát za jednu z náhodně vygenerovaných postav. Lze změnit naprosto všechno v části hlavy, od důležitých věcí jako je šířka, výška a tloušťka hlavy, po detailní oční stíny, nebo barvu kůže. Jak moc se vaše postava bude smát, nebo mračit, bude tvořit dojem vrahouna nebo veselého vysmátého občana. Výběr z velké nabídky vlasů je samozřejmostí a co je hlavní i barva vlasů kterou si můžete vybrat z několika základních, nebo zkusit vytvořit barvu vlastní. Jediné na co si dávejte při tvorbě postavy dobrý pozor je výběr rasy, neboť každá má jiný styl zaměření na skilly a zvláštní schopnosti určené jinak pro každou z ras. Není to sice nic moc extra velkého, já osobně jsem se díval na to jak postava vypadá a hrát za Argoniance jsem opravdu nechtěl, to jsem se radši vzdal pár bodů tam kde jsem je potřeboval a mám jich víc tam, kde jsou mě k ničemu.

Zvláštně autoři Oblivionu vymyslely rozdělování prvních skillů při tvorbě postavy charakteru podobně jako u Morrowindu, ale přeci jenom trochu jinak. Zezačátku, když si razíte cestu ven s postavou, která má zatím jenom obličej (vámi vytvořený, tělo má samozřejmě také) si postupně rozdělujete různé věci jako znamení, později i základních 7 bodů, které budete používat, všechny tyto části jsou důležité, navzájem se ovlivňují a doplňují, takže se opravdu vyplatí bádat nad tím co si vybrat a radši než na 20 úrovni zjistíte že máte postavu na nic, se podívat na český internet, kde je toho o Oblivionu habaděj a poradit se se zkušenějšími hráči, nebo si alespoň přečíst něco o skillech. Zkuste se zamyslet nad tím co budete chtít dělat, čím chcete být a do které guildy se chcete přidat. Podle toho si vytvořte vlastní třídu, vyberte svoje hlavní skilly a specializace. Vybírejte ale systematicky a tak, aby vám do sebe zároveň vaše skilly zapadaly. Na co bude válečníkovy Restoration, když bude mít málo many, nebo jiné kouzelné skilly. Vyberte si takové, které budete co nejvíc používat, protože každým vylepšením hlavního skillu (jeden ze 7 vybraných) se přičítají zkušenosti a čím větší bude hráč lvl, tím míň zkušeností každý hlavní vylepšený skill přidá.

Já jsem si zvolil cestu večně se přetvařující a celkem pěkné mnou vytvořené slečny s bodnými zbraněmi, používající lehké brnění a kouzelnými skilly, které se zabývají iluzemi, telekinezí, telepatií, neviditelností a dalšími vychytávkami, které jsou vyhovující k činnostem jako jsou krádeže, vraždy a další špatnosti. Místo boje jsem se pokoušel každého nějakým způsobem obejít a když to nešlo jinak, tasil jsem meč.

Konečně venku
Asi tak nějak reaguje velký počet hráčů na okamžik kdy se dostane z kanálů a naskytne se mu pohled na rozlehnou lesnatou krajinu, hory a velké jezero s molem a ukotvenou loďku. Zažít něco takového vyžaduje opravdu hodně silné PC. Bethesda grafiky hráčů vůbec nešetří a majitelé rok nebo dva starých strojů by si už nemusely zahrát na maximální detaily, nebo taky vůbec. Zase se musí uznat že Video nastavení v menu je dost podrobné a když vám Oblivion nepojede na nejvyšší detaily plynule, nezoufejte, alespoň máte možnost vybrat si co obětujete. Vybírejte ale dobře, každým bodem, který máte níž jak na High, nebo Very High hra ztrácí atmosféru a tím i hratelnost. Skutečně je to tak, u Oblivionu dělá hodně grafické zpracování. Dejme tomu že si vypnete vzdálenost na kterou vidíte. Půjdete lesem a před sebou uvidíte jak se načítají stromy, kameny, zvířata nepřátelé a prostě veškeré okolní, nic hezkého to není. Podíváte se na protější kopec a jediné co uvidíte přes koruny stromů bude zelená pixelnatá plocha bez jediného stromečku nebo čehokoliv co by naznačovalo že na kopci něco roste. Stíny jsou také důležitou částí a to nejenom u Obliviona, ale u všech novějších her. Tím že je vypnete zase ztratíte důležitou část z Obliviona.

Jednoduše řečeno, když Obliviona tak jenom na maximální detaily a plynule. Je fakt že u 3D akcí, nebo jiných her, kde je sice vzhled důležitý, není ale tak podstatný jako u her kde grafika dělá tolik jako u Obliviona.

Hratelnost
Co vlastně jde v Oblivionu dělat? To ani moc nejde popsat protože variant jak žít svůj virtuální život je opravdu hodně. Hlavní dělení je ale vždy Dobrák nebo Záporňák. Dobrák je tak docela troškař, protože nikdy nekrade, nikdy nezabije toho kdo na něj nezaútočí, obchodníkům platí víc než musí, žebrákům dává peníze a podobné prkotiny. To Špatná strana je na tom lépe, většinou nekupuje, co potřebuje si ukradne kupuje až je to nutné. Má špatnou reputaci a slouží v těch horších liniích jako jsou Guilda Zlodějů nebo Cech Vrahů, když jde do tuhého, ztratí se ve stínech temného rohu místnosti a vyčká až se situace uklidní. Špinavej zabiják, co zabije i žebráka když ho osloví. Je na vás co si zvolíte. Budete bránit zákon, nebo ho porušovat? Níž jsem vypsal asi nejzajímavější prvky, nebo spíš věci co značně rozšiřují hratelnost Oblivionu.

V Oblivionu je i hodně věcí, které jsem v žádných 3D RPG hrách neviděl. Tak začněme u vlastní nemovitosti. Můžete si vybrat různé druhy domů od menších chatrčí za pár drobných, přes středně luxusní domky, až po obrovské a drahé vily, které jsou i součástí nějakého Questu. K nemovitosti máte přístup jenom vy, svým vlastním klíčem, který dostanete po zaplacení od pověřené osoby. Co je nutností tak určitě dokoupit nábytek, jinak je vše prázdné a nemáte kam odkládat věci, nebo se posadit, navíc vybavený domek vypadá lépe než bez něj.

Vlastní kůň je v takové hře jako je Oblivion nutností. A ne jenom kůň, ale dokonce i jednorožec, kterého máte možnost získat v jednom z Questů během hraní. Druhy koňů jsou různé, buď ty rychlejší s menší výdrží, nebo pomalejší, ale zato odolnější. Potom už záleží samozřejmě jenom jenom na hráči a na jeho výběru barvy, jestli má radši flekatého hněďáka nebo bílého koně s černými fleky co vypadá jak dalmatýn.

Aréna v Imperial City je legální a jde o něco jako gladiátorské zápasy. Můžete si vsadit a vyhrát směšnou částku, nebo se stát Grand Championem a být všude známý pod přezdívkou, kterou si po vyhrání posledního zápasu z nabízených vyberete. Než se ale dostanete k hlavní elitě arény čeká vás okolo 20 kol plných různých nepřátel. Občas budou i ve skupinách, nejvíc ale po třech. V jednom kole kde bojujete proti lučištníkovy, bojovníkovy a mágovy najednou vám pomůže bojové prase. Až máte v aréně dobojováno, ženská, která sedí v místnosti kam si chodíte pro peníze za vyhrané zápasy vám nabídne že můžete bojovat i s divokou zvěří a monstry jako jsou třeba minoutauři, nebo medvědi. Opět budete dostávat výplaty za vyhrané kola. Výborná je i taková drobnost, jakou je řev fanoušků a celková atmosféra při souboji.

Občas se stane nejdete brány Olivionu, což jsou průchody do jiného světa, něco jako peklo, ale s tím rozdílem že je to Oblivion. Každou z nalezených bran můžete zavřít tím že do ní vejdete, probojujete si cestu až na nejvyšší věž, kde aktivujete takový prapodivný kámen. Brána se pak zavře. Nic za to není, ale po cestě najdete spoustu dobrých a drahých věcí. Čím vyšší jste level, tím delší je cesta na vrchol věže a nepřátelé jsou znatelně silnější a je jich mnohem víc. Navíc, ať chcete nebo ne, zavření několika bran Oblivionu je i součástí hlavní dějové linie, ale to až téměř u konce.

Stejně jako u Morrowindu i v Oblivionu jsou různé sekty a guildy kam se můžete přidat. Plníte pro ně často zajímavé Questy a získáváte odměny ve formě peněz, nebo předmětů. Připojení do některých Guild je složitější, například pro vstup do takového cechu vrahů musíte zabít někoho nevinného, vyspat se, během spánku k vám přistoupí člověk v černém obleku s černou kápí přes kterého se dostanete do Cechu Vrahů. Každá guilda má rozdílné požadavky pro přijetí, proto se s jednou postavou s největší pravděpodobností nepřidáte do všech guild. Co by to ale bylo za RPG bez dungeonů a nejrůznějších podzemních chodem a kanálů. A není jich zrovna málo. Skoro u každé zříceniny je nějaké podzemí a po celém Imperial City můžete narazit na vchod do kanalizací. V horách můžete narazit na všemožné jeskyně. Dungeony a podzemí občas bývají úkrytem zlodějů, nebo vrahů. Taky se nemůžete divit když někde šlápnete na past, to je celkem normální a jejich variant je poměrně dost. Dám příklad. Jdete úzkou chodbou, jak si tak postupujete a ostražitě hledíte před sebe kdyby se náhodou objevil nějaký nepřítel, úplně zapomenete kontrolovat to co je na zemi. Zavadíte o provaz, uslyšíte nějaké to cvaknutí a přemýšlíte co by to mohlo být. Když se otočíte, stihnete se jenom letmo podívat na obrovský balvan, který se k vám valí ohromnou rychlostí.

Nudí vás normální život? Nechte se nakazit Upírem, hnedka pro vás začne být napínavější a plný dobrodružství. Potulovat se jenom nocí, aby jste byly ochráněni před slunečním svitem může být přece sranda. Kousat a sát spícím krev také, získat zvláštní upíří schopnosti to stejné, ovšem nenechte se zmást dobře vypadající kariérou upíra. Co má nějaké výhody má i nevýhody tak je to vždy a se vším. Aby jste se mohly stát plnohodnotným upírem, musíte obětovat denní světlo a pohled na sluncem osvětlenou krajinu, pro vás jako upíra je sluneční svit smrtelný. Pokud jste si při tvorbě postavy dali záležet na podobě vašeho charakteru, čekejte že v páté fázi upírství se změní v cosi co vypadá jako…nelze popsat, ale je to něco hnusného, zkuste sami a uvidíte, proč nebýt upírem.
Nikdo se s vámi nebude bavit, kdo by se taky bavil s upírem. Budete mít velké problémy s obchodníky a s celkovou komunikací v celém Tamrielu. Jediný kdo vás nebude odmítat jsou členové vaší Guildy, kteří vás vždy s otevřenou náručí přivítají ať vypadáte jak chcete. V Cechu vrahů vám dokonce zadává Questy jeden třista let starý upír, který vám nabídne že z vás udělá upíra což je trochu úchylné, ale každý je nějaký. Zase naproti těmto nevýhodám Upírstvím získáváte i bonusové skilly a kouzla, zvlášť výborné je to v páté fázi na dlouhodobou neviditelnost a noční vidění v jednom to je přece něco úžasného. Pokud se náhodou nakazíte a o tuhle nebo nestojíte musíte se v jakémkoliv klášteře očistit a tím se zbavit této choroby. Tak co pořád chcete být upírem, nebo raději zůstanete normálním člověkem?

Příběh
Poslední věc o které jsem se nezmínil je příběh hlavní dějové linie a věřte, že i když vám sice bude nějakou tu chvilku trvat než se do příběhu dostanete a pochytáte nějaké ty informace o tom co se vlastně děje, později, zhruba po prvních pěti nudných questech kdy je vaším úkolem chodit a kontaktovat jisté osoby teprve začíná opravdová zábava. Cílem celého Oblivionu není v podstatě nic jiného, než najít a ochránit nástupce součastného císaře, Uriela Septima VII, který je ze začátku hry zavražděn jedním z mnoha členů sekty uctívající Deadrického prince Dagona. Ještě před tím vám však stihne dát amulet králů, mocný artefakt, který nesmí padnout do rukou nepřítele. Je to náhoda že zrovna vy jste pověřeni tímto úkolem, ostatně jak tvrdí i jeden z posledních členů císařovy ochranky, který atentát přežil. Od tohoto okamžiku se můžete rozhodnout jestli se vám chce sjednotit císařství, nebo se na něj vykašlat. Každopádně ale doporučuji hlavní dějovou linii dohrát. Podíváte se do zajímavých míst kam by jste se normálně neměli šanci dostat, pomůžete v mnoha bitvách, zachráníte zničené město Kwatch a na samotný konec zavřete všechny brány Oblivionu, výměnou za pomoc od okolních měst a vesnic, která bude potřeba při závěrečném souboji ve městě Bruma a věřte že jde o dost propracovanou záležitost.

Závěrem
Velké RPG s fascinujícím grafickým provedením, které se bude hrát ještě pěkně dlouhou dobu, dokud nepřijde TES: 5. Škoda jen ta hardwarová náročnost, která neumožní velkému počtu hráčů, u kterých byl i Morrowind oblíbeným 3D RPG si Obliviona zahrát a nasytit se tou dokonalou atmosférou.

+ ohromný svět s vynikajícím zpracováním
+ tvorba a vývoj postavy
+ široké spektrum možností jak hrát
+ příběh a spousta různorodých vedlejších questů
+ výborné zpracování a grafika

– hardwarové nároky
– někdy otravné procházení bran Oblivionu, zvláště pak ke konci kdy to máte zadané jako součást hlavní dějové linie
– po čase možná z malé části stereotypní

Autor: Filluta