Hitman séria – prehľad od externého redaktora Bursofta

Bicykle a športové vybavenie

V dnešní době super naleštěných efektů, které dokonale ničí náš hardware a době, kdy se ve hrách točí větší peníze, než v horších filmech bych se chtěl vrátit k trochu opomenuté pecce. A nemyslím jen poslední díl, ale od začátku si projít celou sérii. Sérii, kde nehrajete za robota nebo nějakou obdobu Brada Pitta, která zachraňuje svět, ale za chladnokrevného, bezcitného a inteligentního vraha, který jde za svým cílem tak dlouho, dokud ho nedosáhne.

Ano, řeč je o Agentu 47 neboli Hitmanovi.

Těžké začátky
V roce 2000 tehdy neznámé dánské studio IO Interactive přišlo s velice zajímavým nápadem. Ve změti jednoduchých stříleček chtěli vymyslet něco nového, něco revolučního. Proto začali pracovat na simulátoru nájemného vraha. A i když v to nikdo nevěřil, tento kontroverzní projekt se vcelku povedl, i když měl plno opravdu ničivých chyb. Jmenoval se Hitman: Codename 47. Stejně tak nikdo nevěřil, že tato celkem problémová hra se postaví vedle takových zaručených hitů, jako Tomb Raider apod.

Recenze
Jak už jsem uvedl, Hitman je velmi kontroverzní. Na jedné straně je inovativní, na svou dobu má perfektní grafiku, fyzikální model, dobrou hudbu a profesionální dabing. Na straně druhé, hra je velmi brutální, mnoho lidem se nelíbí samotný koncept – to, že hrajete za vraha, takže vlastně za záporáka. Mimo to, hra má plno technických problémů a je velmi obtížná. Ve hře se dozvíte, že jste voják, který je geneticky vyroben z DNA sedmi nejhorších kriminálníků na světě. Mimo to, dozvíte se, že takových vojáků, jako vy je mnoho, jste klon. Proto to číslo 47. Pracujete pro Agenturu. Nevíte proč, ale prostě tu špinavou práci děláte. Posílá vás rozpoutat válku mezi čínskými gangy, zabíjet nebezpečné teroristy nebo drogové dealery. S tím taky souvisí velký klad hry a to různorodost. Podíváte se do čínských čtvrtí, do jihoamerických pralesů nebo také do Amsterodamu. Hrajete na plochách, které jsou omezeny pouze zevnitř, ale způsob splnění cíle si zvolíte sami. Můžete prostě vzít samopal a postřílet všechno, co se hýbe. Tím ale přicházíte o peníze, protože zabíjení nevinných se trestá ztrhnutím nějakých peněz z výplatní pásky. A hlavně, na 90% takovéhle rambo výpady nepřežijete. Proto je dobré nakoupit bombu s detonátorem a nainstalovat ji pod auto a ve správné chvíli odpálit. Nebo dojít např. ke kontaktu v restauraci, vzít si od něj jed na krysy a otrávit jídlo, které má později cíl sníst. Také můžete čekat, dokud nebude cíl v nějaké místnosti sám a pak ho zezadu vzít strunou, což je mimochodem velmi brutální. Možností je opravdu plno. Pokud cíl zabijete bez výstřelu, dostanete za to bonusy. Na konci mise vždy uvidíte, kolik jste si vydělali a co všechno nového si za peníze můžete koupit. K tomu si připočtěme skvělou grafiku (je rok 2000, nezapomeňte na to), hudbu a dabing a ještě námět a máme dokonalou hru, že? Bohužel, není tomu tak. Hra má nespočet bugů a chyb. Například, nemůžete během mise ukládat a u opravdu rozsáhlých misí je to obrovský problém. Během hry vás také otravuje opravdu špatně vymyšlené ovládání. Dále je tu obrovská obtížnost. Pár dobře mířených ran a je po vás. Pokud ale tyhle chyby překousnete a hru dohrajete, můžete si být jistí, že jste právě dohráli hru, která o pár let později začne přepisovat dějiny herní historie. Já osobně hodnotím Hitmana kladně. Také mě štvaly uvedené chyby, ale prostě ta hra má něco do sebe. Pro mě 75%.

Zrod legendy
Nečekaný úspěch prvního dílu donutil IO Interactive a také Eidos udělat novou a o mnoho lepší hru s plešatým vrahem. A v roce 2002, dva roky po vydání prvního dílu, to opravdu přišlo. Hra, která i kritikům vytřela zrak. Dodnes se Hitman 2: Silent Assassin označuje za ukázkový příklad odladění všech bugů a vylepšení všeho, co šlo. Vývojáři opravdu odvedli perfektní práci. Hra se opravdu zbavila všech záporných vlastností jedničky, k tomu měla naprosto nádhernou grafiku (znovu počítejte s tím, že je rok 2002), hudba Jespera Kyda byla nominována na nejlepší původní soundtrack a plno dalších. A aby toho nebylo málo, Eidos se rozhodl vsadit na Hitmana a masově ho propagoval. Můžeme proto dnes na internetu najít reklamu, co běžela v televizích, obrázky billboardů apod. Reklama ale asi Hitmanovi neprospěla až tak, jak si Eidos představoval. Právníci podali žalobu, že je hra příliš brutální (krvavé scény se objevily právě v TV spotu). Druhá a ještě horší aféra se stala, když nějaký islámský klan zažaloval vývojáře, že je ve hře mise, která se odehrává v paláci podobnému právě jejich klanu, stejně jako členové tamní ochranky, která byla podle nich vyobrazena jako zabijácká společnost. IOI se omluvili a zároveň to byla vůbec první omluva ze strany vývojářů v herní historii. Ale i přes tyto skutečnosti se stala hra velice oblíbenou a úspěšnou a dnes se na ni v dobrém vzpomíná.

Recenze
Po zavraždění svého ,,stvořitele“ dr. Obermaiera a dalších vašich ,,bratrů“ klonů se Hitman schová na Sicílii, do kostela, kde vypomáhá otci Vittorimu jako zahradník. Zde chce najít klid a mír. Jenomže Sicílie je známá tím, že tam žije plno mafiánů a jeden z nich si usmyslel, že otce unese a bude po 47 chtít výkupné. A i když je Hitman z předchozích vražd v balíku, půl milionu prostě nemá. A protože jako zahradník by si taky moc nevydělal, bude se muset znovu spojit s Agenturou a tajemnou Dianou, která vás od této doby bude provázet až nakonec. Všechny příběhové sekvence jsou řešeny enginovými filmečky, což se IOI opravdu povedlo. Hitman tím získává filmovější nádech. Mise jsou ještě různorodější než v prvním dílu. Podíváte se na zmíněnou Sicílii, dále do zasněženého Japonska, chladného Ruska, vyhřátého blízkého východu a dalších. V každé misi máte na možnost opravdu několik ,,čistých“ způsobů, jak zabít cíl. A dokonce vám najdu i kuriozitu. Hra je tak promakaná, že v jedné ruské misi můžete vylézt na jakýsi přijímač a od tam ostřelovačkou prostřelit dva cíle zároveň. Tohle se opravdu povedlo. Přičemž tu stejnou misi můžete řešit ještě bombou v autě, jiným místem, kde můžete cíle sestřelit zvlášť nebo se prostě můžete převléct za stráž a k cílům si dojít pěšky. Dále najdeme misi, také v Rusku, kde máte z jednoho domu střílet do druhého, přičemž cíl je jeden z pěti generálů, kteří mají schůzku. Diana vám říká indicie, podle kterých máte vybrat toho správného generála a zastřelit ho. Jinde zase musíte vyvolat pomocí kouřového granátu poplach a převléct se za hasiče, kde nakonec můžete brutálně zabít sekyrou váš cíl. V každé misi je také nějaké zvláštní místo, kde můžete najít novou zbraň a dělat si postupně sbírku. Podotýkám, že posbírat všechny zbraně ve hře je opravdu hardcore a mně osobně se to zatím nepovedlo. Po každé misi jste samozřejmě ohodnoceni. Autoři ale vymysleli nový, přísnější a o mnoho lepší systém. Pokud cíl zabijete nějakým dobrým způsobem a při tom nezabijete nikoho jiného nebo nezraníte civila, tak jste ohodnoceni titulem Silent Assassin, lepší být nemůžete. Mimochodem pokud budete dostávat tuhle známku, dostanete vždy po pár misích zbraně, ke kterým byste se normálně vůbec nedostali. Pokud si budete hrát na ramba, tak dostanete známku psychopath nebo mass murderer a z toho prostě nemůžete mít dobrý pocit. Hratelnost je na vysoké úrovni. Autoři upravili ovládání, které je teď maximálně pohodlné. Stejně tak přidali možnost ukládat hru během mise (podle obtížnosti 7, 3 nebo 0 uložení). O grafice jsem se už zmiňoval. Na tehdejší dobu to opravdu byla revoluce, je kladen důraz na detaily. Opravdu můžete vidět třeba třísky na rukojeti sekery. Glacier engine podporuje i dynamické stíny nebo odlesky, takže atmosféra je dokonalá. Zvuky jsou na dobré úrovni, ale tady mám výtku ke zvuku zbraní. A to, že zní opravdu neopravdově, jaksi plechově. Se zbraněmi souvisí i další menší chybka a to, že kulky lítají pomalu . Opravdu, když máte pistol s tlumičem, tak musíte střílet před oběť (pokud je v pohybu), abyste ji zasáhli. Co se týče hudby, tak je naprosto perfektní. Autorem je Jesper Kyd (stejně jako v prvním, třetím i čtvrtém dílu). Kombinuje symfonický orchestr a typické rychlé filmové melodie. Výsledek je okouzlující a i když normálně bych tuhle hudbu neposlouchal, ke hře se dokonale hodí. Soundtrack se dodnes prodává samostatně. Hrací doba hry je okolo 15 hodin. Pokud jste tuto pecku nějakým zázrakem minuli, tak si ji rychle sežeňte, i když vám třeba stealth akce moc nesednou. Pro mě je Hitman 2 jednou z nejlepších her, co jsem kdy hrál a vždy na ni budu rád vzpomínat. 95%

Nový starý Hitman
Eidos se zřejmě rozhodlo z Hitmana vytěžit co nejvíce peněz a pro nás nedočkavé hráče připravit další porci zábavy. Proto v roce 2004 vychází Hitman: Contracts. Autoři to vymysleli dobře. Protože si sami uvědomovali, jaký potenciál měl Hitman 1, tak převzali z prvního dílu nějaké mise a upravili je do perfektní hratelné formy. Hráči ale nebyli tak nadšení, jak tvůrci očekávali. Třetí díl totiž působí víc jako datadisk než plná hra za plnou cenu. Soundtrack od Jespera Kyda byl znovu nominován na nejlepší původní soundtrack.

Recenze
Psát recenzi na Hitmana 3 je trochu těžké. Hra se totiž nijak nezměnila. Hratelnost, grafika, fyzika, hudba, vše zůstalo při starém. Pouze drobnosti se dočkali změn. To je asi jeden z důvodů, proč se třetí díl tak neuchytil. Příběh je vyprávěn velice dobře pomocí renderovaných filmečků mezi misemi. Dozvíte se, že agent 47 je v Paříži a po zpackané misi má devítimilimetrovou díru v břiše. Sotva se dobelhá do svého apartmánu a upadá do bezvědomí, při kterém se mu vybavují staré mise. Mise, které hraje hráč. Jak už jsem řekl, autoři předělali nějaké mise z jedničky. Z celkového počtu je to přesně polovina. Znovu se tedy dostaneme do Číny, či Amsterodamu. Mise jsou ale upraveny tak, že je můžete projít daleko více způsoby a k tomu máte možnosti z druhého dílu. Měli bychom tedy skákat radostí a říkat si, že IOI jsou bozi. Ale není tomu tak. Hra je sama o sobě dost krátká a tím, že půlku hry tvoří mise, které už jsme jednou hráli, celkovému dojmu nepřispívá. Na druhou stranu, mise, které jsou nové se opět povedli. Budeme ničit radioaktivní ponorku někde na Sibiři, podíváme se do britského panství nebo do sado-maso klubu, kterému šéfuje neskutečně tlustý maník, kterého chtě nechtě musíte zabít. Samozřejmě, autoři si vyhráli se způsoby zabití, takže například se můžete převléct za kuchaře, schovat ostrý hák na maso pod kuře a propašovat ho přes ochranku až k cíli. Co se mi na Contracts líbí, tak upravený systém hodnocení. Není tak přísný, jako v druhém díle, což může být lepší pro motivaci nováčkům. Také za každé Silent Assassin dostanete zbraň. A pokud budete hodně šmejdit, tak se dostanete ke zlatým Desert Eaglům nebo dokonce k rotačnímu kulometu, který se sice hodí pouze na rambo styl (spíš terminátor styl), ale pravda je, že chvilku je to legrace. Další bezvýznamné plus je, že autoři zlepšily zvuky zbraní a kulky lítají normálně. Co na třetího Hitmana říct? Je to velice rozporuplný titul. Nepůsobí jako plná hra, ale jako datadisk. Na druhou stranu říct, že to IOI odflákli by byla urážka. Vzhledem k málo inovacím, ale dobrého zážitku dávám 70%.

Ještě drsnější, ještě stejnější
V roce 2006 vyšel čtvrtý díl populárního Hitmana s podnázvem Blood Money. Zkušení IOI vylepšili Glacier engine, takže hra vypadala k světu a dostalo se na pár inovací. Popravdě je to ale pořád starý dobrý Hitman. Žádné změny v konceptu nenastaly. A i když je to už čtvrtý díl, pořád se hraje stejně dobře. Těžko říct, jak bude vypadat dnes už oznámený pátý díl, ale všem je jasné, že po páté to stejné už nikdo nevezme. Jesper Kyd se po dlouhých šesti letech dočkal a vyhrál cenu za nejlepší původní soundtrack (mimochodem, tuto prestižní cenu uděluje MTV).

Recenze
Na rovinu. Hitman: Blood Money se povedl. Autoři vylepšili grafiku a i když postavy vypadají trochu plasticky, je to velice pěkná hra po grafické stránce. O hudbě jsem mluvil, cena mluví za vše. Zvuky jsou ještě dokonalejší než byly. Hratelnost si drží svou vysoko nastavenou laťku. Z tohoto pohledu se na Hitmanovi nic nezměnilo a možná je to dobře. Co projde změnou je příběh. Protože i když pořád jste ten nemilosrdný plešoun s čárovým kódem na hlavě a pořád zabíjíte lidi, tak si na vás tentokrát někdo najme jiného vraha. Stáváte se tedy vy cílem, vy jste ten zajíc a vrah, kterému všichni říkají Albín je ten vlk. To samozřejmě agenta 47 štve a proto hledá člověka, který ho chce zabít a jak jinak, jde přes mrtvoly. Příběh se opět dozvídáte z filmečků, které jsou sice renderované, ale jsou natáčeny v enginu hry. Dočkáte se i několika dějových zvratů, které ale nebudu prozrazovat. Jak už je zvykem, podíváte se po různých lokacích, i když plno misí je ve Spojených státech. Zavítáte například do kasina v Las Vegas, na výletní loď, do močálů, na nějaké zimní sídlo, kde se můžete převléct za Santu, do soukromé léčebny, do opery a zlatým hřebem celé hry a vlastně celé série je mise v Bílém domě. Ano v tom Bílém domě, kde bydlí prezidenti USA. Na řadu zde přichází několik inovací. Asi nejlepší z nich je vražda, kterou můžete narafičit jako nehodu. Například v Opeře můžete na velký lustr připevnit výbušninu a až cíl projde pod ním, odpálíte ho. Vše vypadá, jakože se prostě utrhl. Jedna z největších chuťovek je, když v Opeře nacvičují jakoby popravu pistolí dva herci. Můžete vyměnit rekvizitu pistole za pravou a při nácviku herec zastřelí cíl, který jste měli zabít. Podobných situací je ve hře několik. Další inovace je výsledné hodnocení. Pokud budete hrát čistě, tak jak jste zvyklí, nemusíte se bát a v novinách se prostě jen objeví titulek vražda a vrah neznámý. Pokud ale postřílíte všechny a zachytí vás bezpečnostní kamery nebo zapomenete na nějakého svědka, tak se v novinách objeví vaše fotka a postup ve hře bude mnohem obtížnější. Velice dobrá věc. No a poslední velká inovace se týká zbraní. Po každé misi si budete moct ,,vytunit“ nějaké vaše miláčky. Například změnit typ munice, přidat tlumič, na ostřelovačky to budou lepší puškohledy a podobně. Sice to v praxi nemá moc smysl, ale je pěkné se ke konci dívat na maximálně upravené Ballersy. Co se autorům povedlo, tak to zbraně. Je jich nepřeberné množství a konečně vám přijde, že držíte v ruce věci, co zabíjí a ne nějaké trapné špuntovky. Také autoři přidali možnost zahazovat zbraně určitým směrem. To využijete, pokud budete chtít na někoho hodit nůž, který se v těle brutálně zabodne. Velice dobré mně ve hře přijdou pasáže, kde musíte střílet. Ano, musíte. Nechci toho moc prozrazovat, ale autoři přidali do posledních misí jakési podúkoly, kde to nejde jinak. Tady se vám můžou osvědčit vaše vytuněné zbraně. Tyto pasáže jsou nezapomenutelné a dobře jsem se u nich bavil. Hitman 4 se drží tradičních postupů a dá se říct, že dospěl. Není snad už co vylepšovat. A i když vlastně není co vytknout, nemůžu výsledné hodnocení přehánět. Po čtvrté hrajeme dá se říct stejnou hru. Stejně dobrou, ale prostě stejnou. Proto dávám slušných 80%.

Na závěr trochu optimismu
Je pravda, že Eidos (dnes SCi) ohlásilo pátého Hitmana, ale nepodalo žádné přesnější informace. Žádný artwork, už vůbec ne datum vydání. Ale myslím si, že jestli se na něm opravdu dělá, tak to bude velká pecka. Proto buďme optimističtí a věřme, že se povede.